Kapitola III

24. června 2016 v 22:00 | Skittleee |  The Killer
Jsem nájemná vražedkyně. A to hodně dobrá. Taky už to dělám od puberty. Můj výcvik začal krátce po smrti mých rodičů a bratra Logana. Později jsem zjistila, že to nebyla autonehoda, ale vražda na objednávku. Jejich vrah patřil mezi ty nejlepší. Jenže udělal osudovou chybu. Měl zabít i mě. Pár lidí tehdy přišlo a oznámilo mi, že jsem zařazená do programu na ochranu svědků. Ještě ten den jsem jim utekla. Když se newyorská mafie dozvěděla, že třináctiletá osiřelá holka dokázala uprchnout panákům z FBI, začali se zajímat. Cvičili mě pět let ve všech bojových uměních, střelbě, špionáži a pár dalších věcech. Zkrátka ve všem, co jako nájemný zabiják musíte umět. Tehdy jsem jen chtěla pryč od starého života. Později dokonce i pomstu. Ovšem věci se mění.


Neznám přesné číslo svých obětí. Nejsem chodící kalkulačka. Tisíc, dva? Netuším a je mi to jedno. Hodně často spolupracuju se svým nejlepším kámošem. Jediným, který o mně ví všechno a já zas o něm. Oliver je ideální parťák. Nemusí si nic dokazovat, je prostě dobrý. Nikdy jsme spolu nic neměli, to by bylo superdivný. Ne, vážně, to prostě nejde. On mi pomohl v cestě za pomstou a výcvik nám končil tak nějak stejně, takže když nás později chtěli přiřadit do stejné firmy, vzali jsme to. Jeho chtěli i od konkurence, ale tehdy jsme měli jenom sebe, takže to nakonec použil jako krytí.
Za nějaký čas jsem potkala Lily, svou nejlepší kamarádku. Nemá nejmenší tušení o mé pravé identitě, ani práci. Nesmí. Příliš by to věci zkomplikovalo. Ze stejného důvodu to neví ani můj přítel. Caleb je jedním z prezidentů právě té konkurenční firmy. Ironie, co? Myslím na něj skoro pořád. Celé ty tři roky, co jsme spolu. Nemůžu se dočkat, co si pro mě připravil na večer. Odpoledne mám totiž "nácvik". Myslí si totiž, že jsem klavíristka komorního orchestru. Klasickou hudbu naprosto nesnáší, což věci jen ulehčuje. Nehrozí návštěvy "koncertů".
Uvědomila jsem si, že auto nejede už hodnou chvíli.
"Proč nejedeme?" vyštěkla jsem na řidiče.
"Stojíme v zácpě, slečinko," opáčil tónem, že jsem úplně pitomé malé děcko.
"Vystoupím si tady."
Nehodlám ztrácet drahocenný čas. Na večer budu mít určitě zase práci. Zaplatila jsem mu a vystoupila. Najednou mi dojde, že jsem na rohu ulice, kde bydlím. Výborně! Stejně se potřebuju převléct. Po pěti minutách jsem to už zase byla já. Roztrhané levisky, šedý pletený cardigan, tyrkysová blůzka, k nim ladící balerínky i kabelka. Obří stříbrné kruhy a jemné hodinky. Vzala jsem si i černý klobouk a raybany. V garáži jsem si nasedla do černého Porsche a konečně zamířila do SaladPalace za Calebem.
Když jsem zaparkovala, pípla mi esemeska. Od Caleba. Zlato, promiň, máme jed - důležitá zak. Co večeře? Chinese Gold? V 7? C. xx Typické. Ale když už jsem tady, tak se najím. Vystoupila jsem a zašla ke stolku vzadu. Byl zamluvený permanentně na moje jméno, i když jsme s Calebem většinou jedli v zimní zahradě. Objednala jsem si a zatím vyřizovala e-maily. Po chvíli dorazila zázvorka i salát. S chutí jsem se pustila do jídla, když jsem u vchodu na předzahrádce zahlédla Calebovu hlavu.

TO BE CONTINUED
Skittleee <3

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama