Kapitola VI

24. června 2016 v 22:15 | Skittleee |  The Killer
Když se blížilo poledne, měla jsem dovyřešený krytí pěti vražd a přepsala jsem jejich majetek na firmu. Docela vítaná změna, pracovat zase s laptopem a hackovat. Člověku to chybí, když se nehne z terénu. A výjimečně si mě nedobírá Oliver, že mi to trvá. Ne každý má krytí IT experta. Na druhou stranu, já mám přítele. On žije známostmi na jednu noc. Není divu, že bývá ráno podrážděný a nejde s ním vydržet. I kafe vypije víc než já. A to je co říct! No co, aspoň mám na večírcích parťáka s alibi.


"Anne, dáte si se mnou oběd?" vyrušil mě Caleb.
"Ráda bych, pane, ale už jsem domluvená se svým snoubencem," opáčila jsem sladce. Tohle nečekal.
"Netipoval jsem vás na zadanou. Ani nemáte prstýnek," namítnul. Vybruslení z podobných situací je má specialita.
"To kvůli práci, nehodlám ztratit diamant za čtvrt miliardy. A navíc, vzali byste mě, kdybyste to věděli?" Jeho výraz mluvil za vše.
"Zřejmě ne. Ale pokud se vám osobní život nebude míchat do práce, pro mě za mě, mějte si třeba paterčata," usmál se. "Klidně si odběhněte. Do hodiny se vraťte. Čím dřív, tím líp."
"Děkuji vám." Zaklapla jsem laptop, shrnula pár věcí do kabelky a šla k východu, když mě zastavil.
"Jo, Anne, tykejte mi prosím. Nesnáším formálnost." To sedí. Žádný náznak lži. Nebo jsem ho drtivě podcenila?
"Dobrá, Calebe." Kývnul a já vyrazila na velice "zábavný" oběd.

"Wau, vypadáš skvěle, kočko!" zahalekal Oliver, jen, co mě uviděl.
"Obyč business outfit, Óčko," zavrtěla jsem hlavou.
"Ále, sím tě. Co si dáš? Hádám, že po včerejšku salát asi ne, co?" propadl v smích. Proč se s ním vůbec bavím?
"Sklapni. Dám si klasiku," opáčila jsem.
"Hm, někdo tady sek s vegetariánstvím?" užasl.
"VEGANSTVÍ je jenom role."
"Klídek, holka. Ať tě netrefí šlak," chytil se za srdce. Aspoň někdo se ještě umí bavit. Najednou zvážněl:"Jak snášíš to s elkama?"
"Luka je mi trochu líto. Rozchod nebyla jeho chyba. To ta jeho zatracená mutter. A ta coura? Je mi úplně u prdele. Nehodlám se jí už víc zabývat. Jakmile se naskytne příležitost, nezaváhám," zuřila jsem.
"Pořád tomu nemůžu uvěřit. On a Lily? Má tebe, a ještě si hledá bokovku! Ho oddělám sám."
Za to jsem ho měla ráda. Vždycky stál na mojí straně. Věděl, jaký to je, sáhnout si na dno a ztratit úplně všechno. Oběma nám nejvíc chyběl starý život. Věděli jsme, že bychom se i tak potkali. Ani s Calebem jsme si nebyli tak blízcí. Navíc Oliver a já máme naprostou důvěru jeden ke druhému. Nikdy by mě nezradil. Vtom se objevila servírka. Oliver nahodil svůj svůdný výraz a přihodil britský přízvuk, ze kterého se kdysi podlamovala kolena i mně.
"Dvakrát jarní závitky, miso vývar s chilli a shii-take pro dámu, pro mě pho. Potom si dáme pekingskou kachnu a sushi. Hodně omáčky a wasabi, žádný losos. Jenom avokádo a tuňák. Nebo okurka. Dvojtá porce nakládaného zázvoru. Jako dezert nám přineste dva kousky mochi koláče. A k pití čaj matcha. Dvě největší konvice, co máte. Hůlky máme svoje. Však víte, citová fixace." Servírka zčervenala a rychle si zapsala naši objednávku. Oceňuju, že si pamatuje, že nesnáším v sushi lososa.

TO BE CONTINUED

Skittleee <3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama