Nečekané vzplanutí I

9. července 2016 v 18:35 | Skittleee |  Nečekané vzplanutí


"Kakashi-sensei," obajal mě Naruto. Neuvěřitelně vyspěl od doby, kdy se tenkrát snažil vzít mi ty rolničky. Kdo by si byl pomyslel, že z něj nakonec skutečně bude skvělý Hokage. Jako Minato-sensei.
"Naruto, co tě sem přivádí?" pozval jsem ho dál.
"Sasuke," řekl vyčerpaně.
"Pořád ho ještě nikdo nenašel?" zeptal jsem se. Sasuke odešel před několika měsíci na misi B, takže se očekával brzký návrat, jenže po dědici klanu Uchiha nebylo ani vidu ani slechu. Jakoby se vypařil.
"Ne, Sakura-chan se o něj pořád bojí. Dokonce už zburcovala i několik ninjů, aby ho našli. Zatím jsem vyslal čtyři, ale oba víme, že když se chce Sasuke vypařit, ani já ho s Kyuubim nenajdu."
"Hm, to je pravda. Navíc, je to pro něj obvyklé. Když ho člověk potřebuje, vždycky má něco důležitějšího," souhlasil jsem. Sasuke byl talent, ale taky uměl být pěkný zmetek. Chudák Sakura. Říkám si, jak to ti dva spolu vůbec hodlají vyřešit.
"Asi půjdu, čekám delegaci z Písečné. Chuuninská zkouška se blíží a my musíme ještě pár věcí doladit," zvedal se od netknutého čaje.
"Rád jsem tě viděl," houkl jsem od knížky. Zrovna jsem se začetl do nové kapitoly.
"Jo, abych nezapomněl, Hinata tě zve k nám na večeři." Trhl jsem sebou. Uniklo mi něco? "Takže večer, sensei!" mávl na mě a zmizel za dveřmi.

Od kdy nepálí za Sakurou? Čekal jsem, že pro ni udělá první poslední, ale evidentně se od té záležitosti s Peinem karta obrátila. No to potěš, Kyuubi a Byakugan? Proboha! Když nad tím tak přemýšlím, asi je to pořád lepší, než Byakugan a Sharingan. To by teprve byla pohroma. No, když nad tím tak přemýšlím, tohle je poslední Jiraiyova knížka. Že bych si našel jinou zábavu? Jenže co? Z mých myšlenek jsem byl vytržen usedavým pláčem z chodby a naléhavým klepáním. Zvedl jsem se a šel otevřít.

"Kakashi-sensei!" vrhla se mi ubrečená Sakura do náruče. Zaskočila mě.
"Sakuro, co se..." snažil jsem se jí zeptat, ale rozvzlykala se ještě usedavěji. Zavřel jsem opatrně dveře, abych jí nevyděsil a když se po chvíli trochu zklidnila, posadil jsem ji v obyvacím pokoji mého nového bytu. Z kuchyně jsem jí donesl Narutův netknutý a nyní už studený čaj. Bylo horko, takže jsem předpokládal, že bude chtít něco na zchlazení. Poděkovala a párkrát se napila. Povzdechla si a začala očekávaný monolog.
"Sasuke-kun je pryč už osm měsíců a já nevím, co mám dělat. V nemocnici je to hrozné, navíc každou chvíli někde narazím na Orochimaru, což mi nic neulehčuje. Doma je prázdno a Ino zajímá jenom její těhotenství. Zkusila jsem se stavit za Narutem, ale ten má věčně něco na práci, nebo chodí na zamilovaný procházky s Hinatou. Ani ta na mě nemá moc času. Věčně akorát něco vyřizuje pro Hanabi. Už nevím, co mám dělat. Navíc mi Sasuke-kun pomalu přestává chybět. Cítím se kvůli tomu hrozně provinile, ale co když se už nevrátí? Naruto tu pro mě vždycky byl, ale já jsem se starala jenom o Sasukeho. A když jsem si to konečně uvědomila, bylo už pozdě. Teď ho zajímá jenom Hinata a jeho Hokage plášť. A já už prostě netuším, jak dál!"
Bylo mi jí líto. Chtěl jsem jí říct něco ve stylu, že si o to koledovala, ale došlo mi, že jsem na tom byl podobně. Záleželo mi na Rin i Obitovi, ale mí přátelé jsou navždy pryč. Sice si za to můžu sám, ale když jsem viděl Sakuru v tomhle stavu, došlo mi teprve, kolik jsem tím ztratil. Chápal jsem ji víc, než bych kdy byl ochoten přiznat, ale najednou se jevila jinak. Nevypadala už jako věčně od rány, byla to prostě jenom ona. Nemusela se najednou snažit někoho ohromit, jak bývalo jejím zvykem, kdykoli jen někdo řekl Sasukeho jméno. Teď si byla nejistá sama sebou. Potřebovala, aby ji někdo chránil, což se mi docela zamlouvalo. Počkat! Co to plácám? Vždyť je to SAKURA! Jsi dvakrát tak starší, Kakashi! Co tě to proboha napadá? Zatracený Jiraiya. Proč po přečtení tý zatracený červený knihovny začínám myslet jak puberťák? Bože, ať tě to ani nenapadne, Hatake! Jak by tohle mohlo skončit? Víš, co by to pro tebe znamenalo?
Nechtěně jsem se jí zadíval do tváře a to byla poslední kapka. Už jsem tam nemohl dál takhle sedět, musel jsem pryč. Jenže u ní nesmím vyvolat ani náznak podezření. Zatímco jsem bezvýsledně hledal nějaké řešení, stalo se to poslední, co bych čekal. Sakura si otřela oči a políbila mě na tvář.

TO BE CONTINUED

Nooo, vážení, tak vám sem přináším první svou fanfikci.
Ano, bude to Kakasaku!
Snad se vám to dobře četlo, dejte vědět, co si o tom myslíte.
A pro ty, kteří tento pár neshipují, nebojte se!
Bude toho tady mnoohem víc! ^-^

Skittleee <3

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Camelia Camelia | E-mail | Web | 11. července 2016 v 21:44 | Reagovat

Můj názor už znáš honey :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama